Anna Sólyom se narodila v Budapešti, ale od roku 2012 žije v Barceloně. Vystudovala filozofii a nějakou dobu pracovala v neziskovém sektoru. Později se začala věnovat psychoterapii. Píše od dětství, z maďarštiny postupně přešla ke španělštině. Vydala několik populárně naučných titulů zabývajících se profesním rozvojem. Kočičí kavárna je jejím prvním beletristickým počinem. Román byl přeložen do více než patnácti jazyků, u nás ho vydalo nakladatelství Dobrovský v edici Kontrast.
První věc, která zaujme, je, že se autorka možná nevědomky inspirovala vlastním životem. Její postavy jsou světoběžníci, kteří dokážou zakotvit v různých částech světa, jen když se na daném místě cítí dobře. Ačkoliv jde o román, obsahuje spoustu tipů, jaké běžně nacházíme v příručkách o tom, jak prožít šťastný a spokojený život. Anna Sólyom věří, že ke štěstí nepotřebujeme sedm životů, ale stačí nám jen jeden. A jak je asi jasné, nesmí v něm chybět chlupatý mazlíček, co má vousky a mňouká.
Díky kočkám se hlavní postavy (ale i my) dozvíme ledacos o kočkách, ale i o sobě samých. Kočky tu fungují i jako terapeuti. Kromě toho posouvají děj dopředu a mají v něm nezanedbatelnou roli. Příběh je to milý, pohladí na duši a přiměje vás k úsměvu. Kniha není příliš rozsáhlá, má nějakých sto padesát stránek. Autorka se více než na popisy, líčení nebo budování atmosféry soustředila na poselství, které nám chce sdělit. A tak se toho příliš nedozvíme ani o hlavní hrdince.
Ta se jmenuje Nagore, a i když je japonského původu, ve vlasti nežije. Přes deset let byla v Anglii. Vystudovala grafický design a v Anglii vlastnila spolu se svým přítelem uměleckou galerii. Jenomže přítel se zakoukal do jiné a Nagore přesídlila do Barcelony. Je na tom tak špatně, že jí v peněžence zbývá pár mincí, a ona vážně uvažuje o tom, že si vypůjčí peníze od rodičů penzistů. Když jí kamarádka navrhne práci servírky v neobvyklé kavárně, nechá se zlákat pouze díky platu. Kdyby na tom nebyla tak špatně, nikdy by do kočičí kavárny nevstoupila.
Tu si otevřela další zcestovalá Japonka a my se dozvíme i řadu zajímavostí o japonské mentalitě a přístupu ke světu. Nagore předpokládá, že když majitelka kavárny odhalí její odpor ke všemu chlupatému a mňoukajícímu, ukáže jí dveře. Opak je pravdou. Tahle moudrá dáma totiž ví, že kočky si oblíbí toho, kdo o ně nejeví zájem. Kavárna funguje i jako útulek, protože cílem je najít pro sedm zdejších koček nový domov. Pokud to náhodou nevíte, tak kočky dokážou změnit lidem život. O tom se má brzy přesvědčit i Nagore. Štěstí si ji najde, a dokonce tam, kde by to vůbec nečekala. Máte-li rádi pohodové osvědčené příběhy, Kočičí kavárna je jeden z nich.
Autor: Veronika Černucká
