Pro knihu jsem nakonec vybral 105 černobílých fotografií z devadesátých let, kdy jsem se, jako celý národ, radoval z nabyté svobody, která kromě mnohých radostí, přinesla ze „západu“ i neuvěřitelný sexuální boom. Co se týká mého fotografování, moc se toho nezměnilo. Dál jsem fotil pro různé firmy (dříve Národní podniky), pro již svobodná nakladatelství a vydavatelství, jen s tím rozdílem, že fotografie jsme nemuseli předkládat tzv. výtvarné komisi, která posuzovala uměleckou kvalitu zakázky. A velké štěstí pro mě bylo, že jsem se stal externím fotografem tehdy vzniklého Reflexu, díky němuž jsem hned od počátku mohl skoro všechny erotické „radovánky“ fotit. Sexuální cenzura přestala existovat. Pro knihu jsem vybral fotografie, které, jak doufám, nejsou jen pouhým dokumentem událostí, ale jsou na nich i příběhy lidí a lidiček, „které jsem potkal“. U většiny fotek jsou moje vzpomínky popsány, takže např. uvidíte zde záběry z první tiskové konference erotických a porno časopisů, 1. sjezdu Strany erotické iniciativy, časopisu NEI Report, soutěž o titul nejlepší striptérky časopisu LEO, soutěže Miss monokiny, nechybí ani pornohvězdy Dolly Buster, nebo Robert Rozenberg, kterého jsem fotil pro časopis Mladý svět. Další část jsou fotografie prostituce z pohraničí, z bývalých Sudet, a nakonec fotky z přelomu tisíciletí-Obsluha nahoře bez. Většina událostí podobného typu skončila, ty nejkřiklavější, jako je prostituce, se ukrývají za zdmi erotických domů, stovky časopisů najdeme na různých digitálních serverech. Domnívám se, že kniha Sex po převratu je asi jedna z posledních možností, připomenout si, jak jsme žili v prvních svobodných letech v porovnání s tím, jaký pohled má společnost na podobné veřejné výstřelky dnes. Jen mám strach, aby se v budoucnu nějaký major Terazky nezeptal, jako ve filmu Černí baroni: „Kefalín, čo je to také erotické?“