Všichni jsme kdysi „tahali kačera“, jak se krásně metaforicky, ale přitom velice názorně naznačuje, že každý z nás byl někdy dítětem a poznával svět prostřednictvím hraček. Všichni jsme ty hračky měli, koníky, kozy, slony, panáčky všemožných barev a tvarů, kostky a stavebnice. Kupovali nám je rodiče nebo babičky a dědové. Málokdo ale věděl, nebo alespoň tušil, jakou cestu jeho hračka urazila, než mohla zakotvit v krabici nebo koši na hraní. Kdo ji navrhl, vymyslel, vyrobil?

Kniha Kubát, cesta za správnou hračkou přináší životní příběh zřejmě posledního žijícího odborníka z řady těch, kteří po desetiletí, anonymně a bez zájmu veřejnosti, stáli u zrodu fenoménu české poválečné hračky. Její podobu, funkci a význam, v návaznosti na slavnou tradici krušnohorské lidové hračky, filozofii družstva Artěl a výmarské školy Bauhaus, ukotvili a definovali ti, kteří dokázali, že se česká hračka stala celosvětově respektovaným fenoménem.

Václav Kubát (*1934) se emancipací moderní české dřevěné hračky zabýval celoživotně, proto je jeho život zároveň výbornou ilustrací nejen života české dřevěné hračky, ale i řemesla jako takového, jeho peripetií a vývoje. Před očima nám s filmovou přesností vyvstane anabáze talentovaného venkovského chlapce, který se vyučil a vystudoval ve školství poválečného Československa a za tehdejších politicky a ideologicky deformovaných podmínek. Poznáme historii Krušnohoří, jeho slávu, tradici i zánik mnoha hračkářských dílen a továren po roce 1945, posléze i po roce 1990, a snahu o „renesanci“ a navrácení české hračky z přírodních materiálů do současného života po roce 2000.

Nejen proto se o Václavu Kubátovi dnes v zasvěcených a odborných kruzích hovoří jako o „nestorovi české hračky“, a autor má tím pádem tichou ambici, aby byla tato publikace „festschrift“ k jeho významnému životnímu jubileu.