Kdy a jak jste začal s meditací a vnitřním hledáním?
V 60. letech jsem byl aktivním členem hnutí hippies. V té době začala být mezi hippies populární meditace. Já sám jsem tehdy prošel určitými životními zkušenostmi, které mě přivedly k otázce: „Proč jsem si vlastně zvolil život?“ Díky tomu jsem začal tak trochu meditovat a zabývat se učením velkých duchovních učitelů. Tato učení se mnou natolik rezonovala, že jsem se pak už se vší vážností pustil do meditace. Tehdy jsem také vyhledal duchovního učitele, který by mě v mém vnitřním pokroku vedl. Všichni velcí učitelé totiž říkali, že učitel je pro duchovní pokrok nezbytný. Navíc, když si přečtete o raných letech života těchto velkých mistrů, zjistíte, že všichni měli na cestě k plnému probuzení své duchovní průvodce.
Co byste doporučil lidem, kteří s meditací teprve začínají? Jak nejlépe překonat vnitřní překážky?
Novým meditujícím vždycky radím, aby si uvědomili, že meditace je proces – a aby nehledali to, čemu říkám „meditační euforie“. To, co děláte, je zasévání semínek míru, radosti a světla, která pak vyživujete pravidelnou praxí. Stejně jako farmář – zasadí semínko, zalévá ho, hnojí, a teprve po nějaké době se na povrchu objeví výhonek. Samozřejmě víme, že celou tu dobu se pod povrchem tvoří kořeny a výhonek roste směrem vzhůru, ale až po čase farmář zažije to své „Aha!“ Stejné je to i s vaší meditační praxí. Zaséváte semínka. A pak jednoho dne prožijete krásný vnitřní zážitek. Člověk si samozřejmě řekne: „Aha, dneska jsem asi dělal něco obzvlášť dobře.“ Ale ve skutečnosti to není výsledek jen toho jednoho dne – sklízíte totiž plody své dlouhodobé praxe. Jedno buddhistické rčení říká: „Trvá rok, než si zahřejete polštář!“ Takže na začátku své vnitřní zážitky nehodnoťte. Upřímně řečeno – zatím na to nejsme dost vyspělí ani připravení.
Ve své knize popisujete koncept „vesmírné cibule“ jako model charakterizující lidskou osobnost. Vnímám to jako velmi praktický koncept, který nám pomáhá pochopit naše problémy a výzvy a dává nám nástroje, jak se s nimi vypořádat. Můžete to prosím trochu více rozvést?
My, lidé, prožíváme věci na různých úrovních. Máme mysl, máme emoce, máme fyzickou složku a na hlubších úrovních psychickou a duchovní složku. Každá z těchto úrovní má své vlastní potřeby a tendence. Kdybych například žil svůj život čistě podle svých fyzických potřeb a ničeho jiného, jen bych jedl a spal. Pokud z fyzického těla odebereme vědomí, začne se podobat kameni – nebude se mu chtít hýbat. Představte si, že na konci velmi horkého dne, kdy jste celý den pracovali venku, jste se vrátili domů z práce. Vaše emoce vám možná naznačí: „Jé, teď bych si tak dal čokoládový mléčný koktejl!“ Pak se ale může ozvat vaše mysl: „Ale víš, že to pro tebe není až tak dobré.“ A nakonec vám vaše tělo řekne: „Jsi příliš unavený na to, abys teď šel kupovat koktejl.“ Všechny tyto impulsy se odehrávají v mysli, která je jakýmsi sběratelem myšlenek. A nakonec, protože se tyto myšlenky a pocity opakují, dojdeme k závěru, že právě ony nás definují. Na základě těchto opakujících se tužeb, které námi procházejí, si vytváříme falešnou identitu. A myslíme si, že to jsme my. Ale ne – ve skutečnosti nejsme ani jedno z toho. Velká část meditačního procesu spočívá v postupném odkrývání vrstev toho, co si myslíme, že jsme, abychom odhalili samotnou podstatu věci – obrazně i duchovně.
Kolik meditačních seminářů nebo kurzů jste už vedl?
Je zajímavé, že se na to ptáte, protože jsem si zrovna nedávno ze zvědavosti zrekapituloval své zkušenosti s vedením kurzů. Mám neuvěřitelné štěstí, že jsem měl možnost vést stovky přednášek v přibližně 60 zemích. Odhaduji, že mé přednášky a kurzy navštívilo více než 100 000 lidí!
Vaše kurzy meditace vycházejí z učení duchovního mistra Sri Chinmoye. Můžete se s námi podělit o nějaké osobní zkušenosti nebo lekce, které jste přímo od něj získal?
Omlouvám se, ale to je tak rozsáhlé téma, že není možné ho zestručnit do pouhých několika vět v rámci tohoto rozhovoru. Měl jsem požehnanou příležitost doslova sedět hodiny a hodiny u Sri Chinmoye, když jsem jako chiropraktik léčil jeho bolavou nohu – a jen jsem pozoroval a pozoroval a pozoroval... Cenné lekce, které jsem získal, se stále znovu a znovu promítají v mém každodenním životě. Pokud by měl někdo zájem dozvědět se o těchto mých osobních zkušenostech více, doporučuji mu přečíst si moji knihu Vesmírná cibule.
Pro koho je kniha Vesmírná cibule určena?
Kniha je určena nejen pro lidi, co se chtějí naučit meditovat, ale také pro ty, kdo hledají jakési vnitřní ztišení, životní rovnováhu či pocit vnitřního uspokojení. Zároveň může být užitečným průvodcem pro všechny ty, kdo se snaží zjistit, kým doopravdy jsou nebo proč jsou tady.
Považujete se za tolerantního vůči jiným duchovním cestám a náboženstvím?
Více než tolerantního. Především je důležité říct, že věřím v Boha – nebo možná lépe řečeno v nějaký vliv, který mě přesahuje, ale zároveň existuje uvnitř mě. Nazývám ten princip Bohem. Nikdy však tuto víru nikomu nevnucuji. Jen je pro mě jednodušší přistupovat k tomu „vnitřnímu něčemu“ osobním způsobem. Věřím, že se zde odehrává ještě něco většího, co přesahuje můj osobní život – a zároveň je jeho nedílnou součástí. Jsem tím vlivem zcela prostoupen. A věřím tak, že tento božský vliv – nebo jakkoli ho chcete nazvat – působí v životě každého člověka, ať už si to uvědomuje, nebo ne. Právě proto necítím vůbec žádnou potřebu přesvědčovat ostatní o správnosti svého pohledu nebo duchovní cesty. Když vedu kurzy, vždy to hned na začátku vysvětluji. Sdílím své vnímání, své přesvědčení a svou víru. Každý z nás hledáme způsobem, který nejlépe odpovídá našemu vnitřnímu nastavení a úrovni duchovního vývoje. Mojí jedinou odpovědností je snažit se být tím nejlepším člověkem, jakým mohu být.
Jaká je vaše vize budoucnosti světa a na co by se měli podle vás lidé nyní zaměřit, aby byl svět lepším místem?
Kdo jsem, abych mohl něco takového prohlásit? Myslím však, že mám právo mít naději! Doufám a modlím se, aby do lidstva sestoupilo nové vědomí. Měl jsem to velké štěstí cestovat na různá místa a mluvit s hledajícími po celém světě. A je úžasné, jak je lidstvo rozmanité – co se týče tvarů, velikostí a barev. Je to jako zahrada plná různých květin. Naše rozdíly jsou něčím, čeho bychom si měli vážit a oslavovat. Ale v dnešní době tyto rozdíly často používáme k tomu, abychom se od sebe oddělovali. Podívejme se na všechny ty vnitřní kvality, kterých si nejvíce vážíme… lásku, mír, radost, toleranci, odpuštění, pokoru, porozumění atd. Toto jsou všechno kvality, které vycházejí z jednoty, ne z rozdělení… z vnitřní jednoty.
Text: A. Zubatý
Foto: Archiv Parhdana Baltera
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
