přežít, pokud se tedy nechcete stát chrámovou pannou. Žádné velké naděje, žádné perspektivy. Světu vládnou muži a ženy jsou tu jen proto, aby jim sloužily a staraly se o jejich blaho. To je důvod jejich existence. Tedy, sloužit mužům smí jen ty, které prošly obřadem čistoty a mají čistou krev. Při obřadu je místní kněz řízne a všichni musí vidět, že jejich krev je rudá. Proč? Protože nečisté mají zlatou krev. Žijí mezi lidmi a za normálních okolností je těžké je odhalit. Ale jejich krev je jako tekuté zlato a taky můžou mít jiné schopnosti. Ale o tom Deca nic víc neví, protože nečisté jsou odvlečeny pryč a nejspíš i zabity. Přijde den, kterého se bojí a na který se těší. Ale dojde k útoku a ještě dřív, než se může podrobit obřadu, prokáže se, že se bála právem. Je potomkem démonů, pozlacená, nečistá. Staršinové vesnice ji zavřou do sklepení a tam ji mučí a snaží se ji zabít. Ale Deca pořád nějak přežívá. Nečekaně se u ní v cele objeví neznámá žena a nabídne ji jinou možnost. Může odejít s ní a stát se bojovnicí se zlatou krví, bojovat jako alaki v oddíle císařských vojsk. Když odslouží dvacet let, bude volná a očištěná. Deca má spousty času, protože po dosažení dospělosti nejspíš přestane stárnout, tak je její volba možná lehčí, než by se dalo čekat.
Pozlacené, to je úplně jiný svět. Nečekala jsem, že to všechno bude do sebe zapadat a dávat smysl, ale příběh je velmi čtivý, akční, nejsou tu žádné hluché momenty, kdy má člověk pocit, že něco skřípe. Kromě těch příšerně šovinistických pravidel se mi kniha moc líbila a s klidným svědomím ji můžu všem doporučit. Možná stojí za zmínku, že tento svět Pozlacených vytvořila žena, která se narodila a vyrostla v Sierra Leone, kde jsou dívky považovány oproti mužům za méněcenné. Její kniha nabízí kromě působivého příběhu i zamyšlení nad tím, proč některé nesmyslné přežitky a předsudky přežívají tak neskutečně dlouho...
-ice-
