Vojtěch Bernatský, autor, který dosud rozdával úsměvy především dětem a rodičům, se tentokrát pustil do vyprávění jen pro dospělé. V románu Když kvete wiliwili ukazuje, že pokud člověk neztrácí naději, lze i v těžkých chvílích najít světlo. O tom, jak se rodí postavy s reálnými obrysy, jaké to je balancovat mezi bolestí a útěchou a proč je pro něj psaní životní drogou, mluví v rozhovoru, ve kterém nechybí optimismus, humor ani sportovní metafory.