Jan Kršňák – zklidňovatel digidětí a digidospělých. Narozen roku 1979. Počítač má od 11 let, mobil od roku 2000. Pubertu proležel před televizí, přičemž si lehával na bok, takže vídal obrazovku otočenou o 90°–180°. Od mládí pouštěl na videu akční filmy sobě i o mnoho let mladšímu bratrovi. Hodiny hrál počítačové hry a hodiny sledoval bratry, jak dělají totéž. Všichni společně neposlouchali bědující matku, přestože ji moc dobře slyšeli. Vystudoval filmovou vědu na FF UK, takže je absolventem vysoké školy vidění. Ve škole hodně sledovali filmy a povídali si o nich. Jan se díval i po škole i za školou. Díval se pořád. Stejně tolik četl. Pak odjel na prázdniny do Španělska. Trvaly asi čtyři roky. Žil v Santiagu de Compostela, kde se snažil zapomenout vše, co mu dala vysoká škola a pokračoval v prohlubování znalostí o vidění. Na vrcholu hory Pico Sacro mu jeden dobrý muž řekl, že by se měl dívat srdcem. Trvalo mu roky, než začal cítit, co ten muž říkal. Dnes se vedle přemýšlení a psaní o médiích, dětech a rodičích, věnuje filosofii, intuitivní pedagogice, tvorbě nového světa a podpoře Institutu pro podporu inovativního vzdělávání. Rád si povídá s lidmi o životě, který si žijeme, a rád navštěvuje školy a diskutuje s dětmi. Je také autorem fresek na říčanském nádraží a bez mobilu bos šel 19 dní z Prahy do Beskyd.