Friedrich Schleiermancher (* 21. listopadu 1768 Vratislav - † 12. února 1834 Berlín ) Narodil se v rodině reformovaného pruského vojenského kazatele a navštěvoval školy Moravských (Herrenhutských) bratří v Niesky a v Barby. Toto pietistické prostředí mu však nevyhovovalo, přihlásil se na univerzitu v Halle, kde se seznámil s biblickou kritikou a křesťanství se vnitřně vzdálil. Nicméně roku 1796 se stal kaplanem v nemocnici v Berlíně, kde se seznámil s romantickým okruhem kolem Friedricha Schlegela. Studoval Platóna a Spinozu, Fichta a Schellinga a snažil se o vyrovnání s Kantem. Z této snahy vzniklo jeho slavné dílo O náboženství: Řeči ke vzdělancům mezi jeho pohrdači (Über die Religion: Reden an die Gebildeten unter ihren Verächtern, 1799). V letech 1802-1804 byl pastorem v Pomořansku a začal pracovat na překladu Platónových dialogů, který dokončil roku 1828. Od roku 1804 byl kazatelem a profesorem v Halle a roku 1807 se odstěhoval do Berlína, kde se hned po založení univerzity (1810) stal profesorem teologie. Zároveň byl i tajemníkem Pruské akademie věd a podílel se na reformách pruské církve. Přednášel filosofii, teologii, etiku i psychologii a začal pracovat na svém hlavním díle Křesťanská víra představená v souvislosti podle zásad evangelické církve (Der christliche Glaube nach den Grundsätzen der evangelischen Kirche im Zusammenhange dargestellt, 1820-1821). Politicky zůstal i po Napoleonově pádu zastáncem osobní svobody a hájil také nezávislost církve, a to i vůči panovníkovi. Přes nesmírnou popularitu musel čelit mnoha útokům z různých stran, zemřel na zápal plic roku 1834. Jeho pohřbu se prý zúčastnilo 20 až 30 tisíc lidí.