Německo, 1939. Dvě děti sledují, jak jejich rodiče pomalu zabředávají záhadných soukolí moci. Siggi žije v prostředí blažené nevědomosti měšťáckého Berlína. Její otec, cenzor, zásadně nepoužívá slova jako „slib\, „láska\ nebo \milost\. Erich je dítě žijící poklidným venkovským životem, ale trápí ho podivné otázky, na které nezná odpověď. Tisíckrát deklamovaná naděje Němců na skvělou budoucnost se začíná hroutit a děti nalézají dočasné útočiště v opuštěném divadle uprostřed Berlína – nebo lépe řečeno, toho, co z něj zbylo. Ze všech oken visí bílá prostěradla a po celém městě se mluví o kapitulaci. Dny, které Siggi a Erich strávili spolu, zformovaly celý jejich další život. Tajemný vypravěč střeží jejich přání a touhy. Vidí to, co vidí, cítí, co cítí, a přesto se z trosek národního snu začíná pomalu ozývat nový hlas.