Vláďa Vytásek a jeho Léčivé rostliny polí, luk a strání

Vaše kniha Můj bylinkový svět se stala bestsellerem. Po ní následovala Moje domácí bylinková klasika, kde v předmluvě napsal Jaroslav Dušek, že psát o vás nebo mluvit není vůbec snadné, protože „o  něm se nejlépe mlčí“. Působíte prý jako oživlá bylina a slova jsou krátká.
Byliny jsou opravdu můj život. V létě vedu bylinkové kurzy a v zimě o léčivých rostlinách píšu. Celý rok přitom přispívám do měsíčníku Regenerace a také mívám doma v Litovli řadu individuálních návštěv zájemců o  byliny. Z  jejich otázek postupně vznikala kniha Moje léčivé rostliny na zahradě a kolem plotu.

Čím je pro nás kvetoucí louka?
Kvetoucí louka poskytuje zelenou lékárnu. Co jí ovšem škodí, je přílišné sekání, strach z alergií a z klíšťat. Opak je ale pravdou, protože klíšťata jsou hojná i v posekané louce a  živí se krví živočichů. Snadno najdou nějakého hostitele, psa, kočku, lidi, hlodavce a další savce. V neposekané louce však žijí ptáci, kteří se klíšťaty živí, křepelky a  drobní ptáčci. Když nebudou mít kde hnízdit, bude klíšťat přibývat. V Dolní Hedeči, kde mívám bylinkové kurzy, hnízdí například chřástal polní a  další ptáci. Za šest let jsem na sobě neměl žádné klíště. Vyšší tráva navíc udržuje uprostřed léta nižší teplotu půdy a nevysychá. Zejména na přímém slunci, místo je spálené a  trvá dlouho, než tráva po vydatném zalévání znovu obrazí. Také včelky a  další hmyz, který je v  létě závislý na nektaru z květin, když už nekvetou stromy, mnohdy umírá hladem. Slunce pak spálí nejen posečenou trávu, ale zahubí většinu života v ní a také zničí kvalitu půdy, ve které se pak nic dalšího nechytne a teplota stoupá dál.

Během přípravy knihy jste fotografovali i na Malém a Velkém Kosíři. Čím je zrovna tato lokalita zajímavá?
Oba tyhle kopce sice nejsou příliš vysoké, ale na Hanácku se vyjímají a je odtud možné dohlédnout až k horám v pohraničí. V mém rodném kraji jsou to oblíbené lokality. Potkáte se tam třeba s máčkou, pumpavou, krvavcem, svazenkou a  překrásnou jehlicí trnitou, která tam roste opravdu hojně. V knize jste na fotografii s řeřišnicí luční. Používáte sám tuhle bylinu? Když se podíváte na řeřišnici, máte dojem, že ji znáte odjakživa. U  nás roste všude, snad jen na jižní Moravě ne. Připravujeme si doma se ženou salát z čerstvých listů řeřišnice, pampelišky a řeřichy. Jako dresink používáme citronovou šťávu. Listy a  mladé výhonky, syrové nebo vařené, jsou bohaté na vitaminy a  minerály, zejména vitamin C, ale mají hořkou a  štiplavou chuť, takže jich přidáváme méně než ostatních bylin. Květy a poupata je možné jíst syrové. Bílé květy jsou v salátu velmi atraktivní a dodávají mu lahodnou chuť.

Vaše knihy mají odbornou botanickou revizi od Mgr. Josefa Šonky z Přírodovědecké fakulty a  také užitečný rejstřík. Zaujalo mě, že v něm nechybí ani celulitida.
Budete se možná divit, ale stojí za tím obyčejná mrkev. Esenciální olej z mrkve divoké působí příznivě při akné, vředech, atopickém ekzému, růžovce, smíšené a mastné pleti. Tonizuje pokožku a udržuje ji mladistvou a  svěží. Přidává se právě do produktů pro redukci celulitidy a působí také protiplísňově.

Dají se některé rostliny z vaší nové knihy o polích, loukách a stráních označit za hodně významné?
Pro mě je významná každá bylinka, která pomáhá. V této nové knize určitě zaujme chlupáček oranžový. Je to adaptogen, který nemusíme používat jen na čaje, ale můžeme vnímat jeho energii. Svou nádhernou oranžovou barvou dodává podobně jako květ měsíčku hřejivou energii radosti a svobody tím, že uvolňuje zablokované negativní emoce. Přeměňuje je do čistších a vyšších vibrací, může vyléčit i stará zranění, hluboko uložené nezpracované emoce, které nám brání vystoupit z bludného kruhu utrpení, a otevírá srdce k čisté bezpodmínečné lásce.

Překvapilo mě téměř komplexní využití trnky.
K  léčení se užívají květy, plody a  listy. Květy obsahují flavonové glykosidy, benzalaldehyd, sacharidy a  minerální látky. V  plodech jsou třísloviny, kyanogenní a  antokyanový glykosid, amygdalin, pektin, organické kyseliny a  vitamin  C. Bylinář MUDr. Blahoslav Hruška ordinoval odvar z trnkového listí při nachlazení. Jeho recept můžeme využívat během celého léta. Polévkovou lžíci listí zalijeme čtvrt litrem vody. Vaříme pět minut, scedíme a  přidáme citronovou šťávu. Pijeme večer těsně před ulehnutím do postele.

Doporučil byste nějakou bylinu z  knihy Moje léčivé rostliny polí, luk a strání k domácímu pěstování?
Určitě by to byla svazenka vratičolistá. Jednoletá bylina z čeledi brutnákovitých pochází z pacifické části Severní Ameriky a u nás je poprvé doložena k roku 1891, kdy se začala pěstovat. Ze zahrad se rozšířila na louky a stráně, kde ráda roste. Někdy se pěstuje jako pícnina. Nesnáší trvale zamokřené nebo kyselé půdy a pro dobré kvetení požaduje teplé stanoviště a  plné oslunění. Navíc dobře snáší letní sucho. Užívá se kvetoucí nať a  vhodným přípravkem je nálev, kdy jednu polévkovou lžíci natě zalijeme půl litrem vařící vody, necháme hodinu vyluhovat a  scedíme. Užíváme ho jako kloktadlo při zánětu v krku a ústní dutině, k omývání ekzémů, různých kožních afekcí a  revmatických kloubů rukou a  nohou. Ve formě sedacích koupelí účinkuje proti hemoroidům a  řitním trhlinkám. Recept znám od bylináře Josefa Zentricha, který svazenku používal.

V knize mě překvapilo množství lidových říkadel o bylinách.
Je jich tam skutečně celá řada a dosvědčuje to, jak významné pro naše předky kdysi léčivé rostliny byly. Na Horácku si lidé říkávali:

Cendelín, bedrník, od nemoci dobrý lík, kdo ho bude užívati, ten nebude umírati.

Až budete s mojí knihou chodit po loukách a stráních, třeba vás taky nějaká napadne. Sám si při vycházkách do přírody zpívám, co mě napadne.

Text: Michael Schubert
Foto: Jitka Dušková