Novohradské hory mám delší dobu ve svém hledáčku míst, kam se vydat. Proč mě lákají? Pro své ticho, čistou přírodu, tajemství, která v sobě musela hluboko ukrýt, a nepřelidněnost. Z toho důvodu jsou pro mě situace, kdy se zpromují oblasti, které nejsou přehlceny turisty, dvojsečné. Na jednu stranu jsem ráda, že získám tipy, kam se vydat, na druhou stranu mám obavy, aby se o daná místa nezačalo zajímat velké množství lidí, které následně zničí to, co je na takových lokalitách kouzelné. I proto přistupuji k novince Jana Štiftera opatrně. I on – jakožto člověk, který má v této oblasti rodinné kořeny a vazby – možná váhal, zda odhalit takto naplno místa, jež má rád a připadají mu zajímavá. Název a podnázev knihy vypovídají o tom, za jakým účelem se máme do této pohraniční lokality vydat: Za tichem Novohradské hory. Velmi osobní průvodce po místech, kde se duše může nadechnout. Autorovy popisné pasáže vytvářejí živý obraz této jedinečné krajiny. Nezaměřuje se na turistické atrakce, ale naopak otevírá čtenářům cestu za skrytějšími krásami.
Drobný průvodce, který bez problémů přidáte do batohu, je rozdělen do kratších kapitol a podkapitol. Celá kniha je laděna do tmavě modra, včetně současných i soudobých fotografií, které protínají texty. Kapitoly obsahují i souřadnice míst, o nichž se Štifter zmiňuje. Poslední kapitola je neméně zajímavá, jelikož je určena několika známějším místním rodákům. Mezi nimi je třeba i Emil Hácha, prezident Československa a Protektorátu Čechy a Morava. Historie i nádech této krajiny jsou velmi bohaté a mohou nám toho tolik předat, budeme-li chtít se jí otevřít a poslouchat. Mimochodem ta obálka, ta se neskutečně povedla!
Jednou se na ta místa vydám – jako tichý výletník, který respektuje přírodu a obdivuje ji, bere si z ní jen atmosféru, a budu od oněch koutů, kde se snad zastavil čas, očekávat to samé: ticho. Snad k těmto končinám budou se stejnou ideou přistupovat i ostatní.
Recenzentka Radka
