Recenze: Výchova štěněte

archiv revue
Patřím mezi velké milovníky psů, zejména větších plemen. Neumím si představit život bez těchto čtyřnohých parťáků, kteří mají neuvěřitelnou moc empatie v situacích, kdy ani člověk sám často nepozná, že je něco špatně. Bydlíme v domečku se zahrádkou a je potřeba, aby nás někdo hlídal.

Není tomu tak dávno, co jsme si s manželem pořídili štěňátko jeho oblíbeného psího plemene – fenku německého vlkošedého ovčáka. Předtím nám radost přinášela tvrdohlavá, avšak ničím neohrožená sharpejka Maja.

S novým štěňátkem vyvstala potřeba cvičení a vychovávání. Ne nadarmo se říká, že období prvních šesti měsíců je pro pejska nejdůležitějších. Však i ze známého českého pořekadla „starého psa novým kouskům nenaučíš“ jasně vyplývá, na co by se měl paniček hned ze startu plně soustředit a opravdu nezanedbat. Pro mne byla výchova většího plemene novinkou, proto jsem se s chutí zabrala do nejrůznějších výukových videí a návodných knih, jak to celé nejlépe uchopit. Dozor nad námi měl právě manžel, který z let minulých, a i poměrně dávných, kdy v rámci povinné vojenské služby vykonával roli psovoda, si moc dobře pamatoval, co je a není potřeba důsledně dodržovat. Výcvik štěněte je zásadní jak pro jeho pohodu, tak pro naše vzájemné soužití. Jde o to nastavit štěněti jasné mantinely a hranice jeho chování. To je důležité nejen z důvodu jeho a naší bezpečnosti, ale také k tomu, aby z něj vyrostl vychovaný a společensky přizpůsobivý pes.

Musím říci, že cvičit naši Betynku byla radost. Nesmírně ji to totiž bavilo, s rychlým pochopením se vrhala do nových povelů a nebylo potřeba ji odměňovat ani pamlsky, stačilo pouze nadšení v mém hlase. Musím potvrdit, že veškeré návyky, jež se v útlém věku naučila, si s sebou stále nese, což mě nesmírně těší, avšak je mi jasné, že mít takovéto první štěně bylo spíše za odměnu. Jelikož se však v blízké době chystáme pořídit vlastní štěňátka od naší skoro čtyřleté Betty a plánujeme si jednu fenečku ponechat, bude nás čekat další tvrdý boj kdo s koho 😊. Tak nějak doufám, že svou dcerku v mnohém usměrní a mnohému sama naučí právě Betty.

Pro výchovu očekávaného nového člena rodiny jsem si vybrala knihu zkušené německé trenérky psů Kathariny Schlegl-Kofler s příhodným názvem Výchova štěněte, kterou vydalo nakladatelství Kazda. Autorka v ní metodou krok za krokem vysvětluje, jak můžeme dovést prvotní individuální výcvik psů k úspěchu.

Kromě vyšperkovaných výcvikových programů a návodů s podrobnými cvičebními plány se kniha věnuje i způsobům psí komunikace, vysvětluje vývojová stádia štěněcího věku a mimo jiné poskytuje rady, co je potřeba pejskovi pořídit a co dělat v případě potíží, jež se čas od času při výchově i výcviku samotném vyskytnou. Každý krok je nejen dobře vysvětlen, ale názorně předveden i na doprovodných ilustracích – fotografiích s roztomilými štěňátky. Celá publikace je krásně graficky zpracovaná a je proto radost si knihou jen tak listovat.

Co se týká psí řeči, není náhodou, že se tak často používá výraz „dělat psí oči“. Ona totiž nejen štěňátka umí s lidským srdcem divy a stačí jim k tomu pár fíglů – mimiku mají úžasně propracovanou, ví přesně, jak na naše city zapůsobit, jak nás přinutit, abychom udělali to, co si oni přejí. Páníčkovi tak nezbývá nic, než se obrnit velkou dávkou trpělivosti a ohromným sebezapřením. Občas mi totiž přijde, že necvičíme my pejsky, ale oni nás.

Autor: Denisa Šimíčková

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština

Výchova štěněte

0.0 0
399 327
IHNED odesíláme
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.
zanechte komentář (zprávu)

Nejnovější články

Irský autor Colm Tóibín se rozhodl ve svém díle nazvaném Čaroděj zbeletrizovat životní pouť nositele Nobelovy ceny za literaturu, německého prozaika Thomase Manna, jenž byl nucen z rodné země uprchnout se svou rodinou před nacistickou hrozbou. Oženil se s Židovkou a jeho smýšlení bylo obecně značně protihitlerovské. Společně zamířili do Francie, následně do Švýcarska a poté, co získal československé státní občanství spolu s cestovním pasem, se rozhodl Evropu opustit nadobro a hledat štěstí za oceánem. Právě v té době psal asi své nejznámější dílo – Doktora Fausta. V padesátých letech se vrátil do Švýcarska, kde po pár letech zemřel na trombózu.
Průkopník české komplexní a psychosomatické medicíny a také autor a spoluautor celostně-medicínsky zaměřených odborných a popularizačních knih Jan Hnízdil s psaním ještě neskončil. V červnu vyšla jeho novinka Jak být zdravý v nemocné společnosti.
Tajemná ulice v rušném Kjótu, páté patro budovy na jejím konci a těžké dveře, které otevře jen ten, kdo je opravdu má otevřít. Za nimi se skrývá malá ordinace pro léčbu duše — Nakagjó Kokoro. Vede ji nepřívětivá sestra Čitose a pohledný mladý lékař Nikké s milým, ale lehce zmateným úsměvem. A co že vám zde vlastně předepíšou?