„Některé ženské mají opravdu divoké nápady, pokud se nemusí zabývat domácností. Není to přirozené.“ – citace z knihy, str. 286 –
Co však dívky a ženy, které pociťovaly obrovskou touhu něco dokázat? Jež měly v hlavách nápady, mnohdy efektnější než jejich mužští kolegové? Co ty, které toužily poznávat, vzdělávat se a bádat? Naštěstí se našli osvícení muži, ať už otcové, bratři či manželé, kteří svým drahým umožnili vydat se vytouženou cestou, ač je vesměs čekala cesta trnitá, plná výmolů, překážek, nepochopení a často i nevybíravých nadávek a posměšků.
V románu německého autora René Anoura s názvem Vídeňská krev, kterou vydalo v edici Klokan nakladatelství Alpress, je jednou takovou dívkou pětadvacetiletá Fanny Goldmannová. Fanny je vystudovaná lékařka, která však nemůže najít lepší profesní uplatnění než sloužit jako asistentka při pitvách na oddělení soudní patologie, kde se ohledávají těla, u nichž je podezření na spáchání trestného činu vraždy. Pitvy jí nevadí. Co se jí nelíbí, je nemožnost vykonávat práci lékaře, jenž s těly pracuje. Ona jen přihlíží a zapisuje zjištění do protokolů. Nicméně i tak je její pracovní nasazení stoprocentní. Je pečlivá, houževnatá, zvídavá a pro věc nesmírně zapálená. Důmyslně „sestrojené“ lidské tělo ji ohromuje. Pokládá si otázky, jak jednotlivé orgány fungují a jak neuvěřitelně fascinující funkci v našich životech sehrávají. Touží zkoumat příčiny nejrůznějších nemocí a třeba na ně jednou nalézt i lék.
Líbí se mi, že se v tomto bodě autor drží faktů a přibližuje nám okolnosti medicínských pokroků na počátku 20. století. Například chemoterapie a výzkum antibakteriálních léčiv v té době prošly prudkým rozvojem a ústav soudního lékařství ve Vídni byl jedním z nejpokrokovějších v celém světě. Ústav položil také základy forenzní stomatologie a Vídeňské školy kriminalistiky.
Fanny musí čelit stereotypním názorům ve svém okolí i v rodině. Ale ačkoliv je Fanny vlastně velmi křehkou dívkou, rozhodně tedy není žádnou aktivní rebelkou, nebojí se jít za svými sny a tím okolí dost provokovat, ba pobuřovat. Je velmi empatická a zdvořilá, se silnou potřebou pro spravedlnost, a právě to se jí stává osudným...
Příběh je jakýmsi mixem žánrů. Od historického vhledu do myšlení tehdejší společnosti na postavení žen a prvních projevů ženské emancipace, až po napínavou detektivní zápletku. Milenecké pletky a politické pletichaření ve vysokých vídeňských kruzích nikdy nezůstanou bez následků. Fanny je na stopě velmi drastickému zjištění, které ohrozí její vlastní život.
V žádném dobrém příběhu s milou a pohlednou mladou dámou nesmí chybět pořádná dávka romantiky, a ani zde o ni nebude čtenář ochuzen.
V románu se vyskytly části, které mě doslova pohltily, zejména se to týkalo popisů pitevních procesů, jež tedy ne každému čtenáři mohou dělat dobře na žaludek, ale nevyhnula jsem se bohužel ani scénám, které už mi přišly dosti přitažené za vlasy. Nicméně se příběh četl svižně a bonusem pro mne byla i některá historická fakta, kterých se autor pevně držel.
Autor: Denisa Šimíčková
