Tím románem byla Tichá smrt, který mě totálně pohltil. Byla to mana pro mou duši, četlo se to tak nějak samo. Detektivky nejsou mým šálkem čaje, ale tato mi sedla jako prdel na hrnec. Zřejmě v mém pozitivním vnímání hrálo roli i prostředí, ve kterém se příběh odehrává – slunné španělské pobřeží Costa del Sol ve své plné kráse, popis přírody a architektury dokonale lahodil mým smyslovým buňkám – jedním slovem wow!
Jako u každého dobrého krimi thrilleru nebyla nouze o pořádnou dávku napětí. Příběh je napsán poutavě, čtivě, vyprávění je příjemné a nestrojené.
Co se u málokteré knihy stává, sympatické mi byly obě hlavní postavy – svéhlavý skotský komisař John Mackenzie zcela postrádající emoční inteligenci a poměrně upjatá, avšak rázná policistka Cristina Sánchez Pradellová. Právě Cristině změní život vzhůru nohama jeden z výjezdů k jinak banálnímu hlášení o vloupání. V ohrožení se rázem ocitá nejen ona, ale celá její rodina. Ještě o kapičku víc mě bavila druhá dějová linka, která se však s tou první ke konci knihy slije v jednu. Týkala se Cristininy tety trpící Usherovým syndromem. May dokonale popsal životní útrapy ženy, která postupně ztrácí sluch i zrak. Syndrom ji tím víceméně uvěznil ve vlastním těle, ve světě plném nekonečného ticha a tmy. Pro mne do té chvíle naprosto nepředstavitelné. Bože, kde tito lidé berou vůli a chuť k životu? Člověka to nutí k zamyšlení nad tím, že mu vlastně nic moc nechybí… No nic, jdu se pustit do další autorovy knihy.
Autor: Denisa Šimíčková
