Jediné, co jí kazí radost vcelku spokojeného, ač jednotvárného života, je křik a pláč, který slyší z vedlejšího bytu. Nedá jí to a situaci začne řešit. Brzy pozná, že strkat nos do cizích záležitostí se nevyplácí, ale co bychom to byli za lidi, kdybychom ignorovali volání o pomoc, navíc malé dívenky. Zde šla krásně vidět absurdita celé situace – šikanovat a týrat dítě i manželku může ten, kdo ve straně zastává nějakou tu vysokou funkci, protože mu vlastně nic nehrozí. Jenže jednoho dne svoje už tak povýšené agresivní manýry chlápek přežene a důsledky budou hrozivé.
Ladě se ze dne na den mění život k horšímu, a to jen proto, že jí osud malé dívenky Alenky není lhostejný. Nejprve je přeřazena na podřadnější práci, k tomu je vystavena všudypřítomné nenávisti a posměchu dělnic, později sexuálnímu útoku na pracovišti přímým nadřízeným, za který mu rovněž nehrozí žádný postih... Dělalo se mi zle. I v dnešní době je těžké se v těchto věcech domoci práva, ale alespoň se jimi po nahlášení někdo zabývá.
Kapitoly se střídají z pohledu vyprávění Lady a malé Alenky, a zejména její pohled byl velmi smutným faktem. Působila ztraceně a křehce. Věčně vystrašená, bojácná, vystresovaná ze samotné přítomnosti táty v domácnosti. Vídávala tátovy pohlavky nejen na své tvářičce, ale i mamince, a dokonce i babičce. A pak, pak došlo na nejhorší projevy „náklonnosti“, ze kterých se mi obracel žaludek.
Ze strany otce dochází po čase ke zpytování svědomí, které je však jen na oko. Lada se naopak musí své nové lásky i svých plánů na lepší budoucnost vzdát, jelikož je udána bezpečnosti a uvězněna v katastrofálních podmínkách na cele s opravdovými zlodějkami i vražedkyněmi a brzy zjišťuje, že i mezi takovými se najdou informátoři, kteří jí z pobytu v bolševickém vězení udělají pravé peklo na zemi.
Román Sametový pelyněk ukazuje nejen hrůzy domácího násilí, kdy byli muži dříve téměř nepostižitelní, ale i fakt, že se ve vězení mohl ocitnout kdokoli nepohodlný, aniž by mu bylo cokoli prokázáno. O to horší, že byli tzv. vlastizrádci bráni za horší pakáž než násilní vrazi.
Autor: Denisa Šimíčková