V nové třídě sleduje vzrůstající šikanu jedné namachrované skupinky darmožroutů vůči pár jedincům, co si to nechávají líbit. Erik zasáhne. Právě jeho empatie a smysl pro spravedlnost mi byla opravdu sympatická. Někdy nás může sblížit radost, jindy společná bolest. Opravdové přátelství je obdivuhodná věc. Jen se musí budovat otevřeně a s důvěrou. Přesně tohle Erik s druhou hlavní postavou Oliverem zvládají na jedničku. Mají toho společného víc, než by se mohlo na první pohled zdát. A zjištění, která vyplouvají postupem času na povrch, jsou opravdu trýznivá.
V dnešní době roste agresivita a arogance mezi puberťáky víc a víc. Neříkám, že za nás to tak nebylo, že jsme byli zlaté dětičky, ale na většinu z nás platila autorita učitelů a rodičů. Tento fakt se od té dnešní doby liší asi nejvíce. Největší ponížení pro nás představovalo, když si naše rodiče do školy pozval třídní. To jsme byli taaaaakhle malincí. Přijde mi, že dnes z toho mají mladí spíše srandu.
Šikana je nešťastná věc. Je příšerná, když se děje v dospělém věku a dochází k ní například na pracovišti. Jako dospělí se však můžeme bránit, ač následky jsou většinou nespravedlivé vůči šikanovanému. Ovšem řešit šikanu u dítěte? Příšerná záležitost! Jsem přesvědčena, že dítě by mělo mít maximální důvěru nejen v rodiče, ale i ve své učitele, alespoň k jednomu, ke kterému může se svým, i sebemenším problémem přijít, svěřit se a začít ho řešit. Pokud ne, mohou tyto případy dopadnout tragicky. Stejně tak končí mnohdy i situace, ve kterých cítíme obrovskou bezmoc, kdy nás provází trauma z minulosti a my ho v sobě držíme, tutláme. Na venek „hrajeme“, že jsme v pohodě, ale uvnitř se emocionálně topíme. I zde platí – svěřit se. Někdy pomůže se o naší bolesti jen někomu zmínit. Jenže právě schopnost komunikace mezi lidmi se v dnešní společnosti vytrácí.
Prázdné objetí je silný příběh, který doporučuji přečíst zejména mladším čtenářům, kterým by mohla tato povedená novela otevřít oči.
Autor: Denisa Šimíčková
