„Dbej na to, aby svět kolem tebe byl o něco lepší, než jaký jsi ho původně našel.“ – citace z knihy, str. 190 –
Němec indického původu, Biyon Kattilathu, přichází s knihou Muž, který rozdává štěstí, kterou vydalo nakladatelství Kazda, v níž čtenáři nabízí, aby se spolu s ním vydal na cestu za poznáním a nalezením toho pravého štěstí. Autor je přesvědčen, že každý člověk je bez ohledu na věk, původ, sociální postavení či vlastní minulost schopen projevit a rozvíjet svůj potenciál. Jen ho v sobě najít a probudit!
Autor vychází ze základní myšlenky, že my všichni máme podobná přání a touhy. Chceme být šťastní a žít podle vlastních představ. Chceme se zbavit věcí, které nám neprospívají a v neposlední řadě toužíme poznat a cítit skutečnou a hodnotnou lásku. Biyon je přesvědčen, že klíč k nalezení těchto přání leží v nás samých. Jak se k němu však propracovat? Jak ho ze sebe samých vydolovat?
Vodítkem k tomu nám může být veselý řidič rikši z Nového Dillí, Rahul. Tomu leží na srdci, aby jeho zákazníci měli nejen možnost se ze svého trápení vypovídat (protože i to, že někomu cizímu řekneme o našich problémech může představovat jednu z forem neuvěřitelného uvolnění), ale aby se poté, co si z rikši vystoupí, cítili spokojenější, šťastnější, energičtější a pokud možno s novým – pozitivnějším pohledem na svět.
V příbězích se nám otevírají otázky, jež si v každodenním životě většina z nás pokládá. V čem hledat smysl života? Kde najít lásku? Jak se vypořádat se smutkem, zklamáním a nebývale velkou ztrátou?
Odpovědi pozorný čtenář dostane, ale pozor, nejsou jednoznačné, protože krása života se skrývá hlavně v maličkostech. Být vděčný za každé nové ráno, za zdraví, blízkost lidí, které milujeme a za možnost poznat toho, koho jsme už ztratili. Být laskavý k ostatním (za mě pouze k těm, kteří si to opravdu zaslouží, holt život mě už za ty roky také něco naučil), projevovat úctu a empaticky vyslechnout toho, kdo se s námi rozhodne sdílet svoje trápení. Ona už jen ochota druhého pozorně vyslechnout může změnit jeho život k lepšímu.
Kniha je plná mouder, kterými se nám autor prostřednictvím vyprávění snaží otevřít oči, abychom se začali více soustředit na to, co je v životě OPRAVDU důležité, např.
„Nejde o to, dát životu léta navíc, nýbrž o to, vložit do svých let více života“ (str. 112).
Osobně se zaměřím na tuto pronesenou větu, která ve mně rezonuje právě proto, že i já mám své nesplněné sny, jež si však žádným vlastním přičiněním nemohu splnit: „Měj naději, ale nic neočekávej, pak nebudeš nikdy zklamaná. A dost možná zažiješ i zázrak“ (str. 125), protože „bez smutku nejsme schopni cítit radost“ (str. 139).
Milé vyprávění je doprovázeno krásnými malůvkami ilustrátora Dmitri Broida. Doporučuji také zhlédnout autorovy webové stránky biyon.de a videa na youtube kanále, ve kterých sympatický Biyon inspiruje miliony lidí po celém světě. Pro mne ovšem velká smůla, protože neovládám němčinu.
Autor: Denisa Šimíčková
