V knihách Markéty Lukáškové najdete sarkasmus, emoce a spoustu podnětů k zamyšlení. Všechny jsou skvěle napsané! Její poslední kniha Majonéza k snídani analyzuje LÁSKU. A řekněte sami, kdo z nás se ji někdy nesnažil analyzovat? Já si „filozofické otázky“ jako Co je to vlastně láska? Jak se vůbec láska pozná? Kdy a proč vyprchá? kladu většinou se skleničkou v ruce. Nevím, jak to máte vy, možná o lásce přemítáte častěji :-).
Hlavní hrdinkou knihy je osmnáctiletá Ema, která postrádá empatii ke svému okolí a má averzi na moderní technologie. Ema je hodně svá a originální do té doby, dokud se nezamiluje. Po měsíční známosti ji čeká velké rozhodnutí. Její první láska se chystá odjet na Erasmus. Místo toho, aby Ema na přítele rok čekala, tak se s ním raději rozejde. Oba se spolu domluví, kde přesně se za rok sejdou, pokud budou mít oba ještě chuť se setkat. Ema v průběhu této roční pauzy začne vyslýchat své rodinné příslušníky a přátele. Zjišťuje, co pro ně opravdu znamená láska a jakou u nich má nebo měla podobu. Všechny své poznatky si Ema zapisuje do svého deníku.
V knize se také promítne doba, která nás minulý rok postihla. Nepřišlo mi to vůbec otravné, vnímala jsem to jako fajn zpříjemnění. Díky nadsázce, s níž je kniha napsaná, jsem se u čtení upřímně zasmála.
Majonézu k snídani všem doporučuji. Je to pohodové čtení a už se nemohu dočkat další knihy od této spisovatelky.
Autor: Markéta
