Svět Anity Moskátové je velmi originální, tíživý a bezútěšný. Lidé jsou přivázáni nehmotným poutem k místu, ve kterém se narodili a odpoutat se od něj mohou pouze plodné ženy. Kotviště, tak místům říkají, opouští pouze těhotné, které mají také moc vládnout nad muži, starými a neplodnými ženami a dětmi. Na mužskou populaci je pohlíženo jako na podružnou, využívanou převážně k rozmnožování. Některé vísky mají dokonce své vlastní plemenné samce, za kterými ženy chodí, aby otěhotněly. Jiné se proto vdávají, ale svazek nic neznamená, pouze má umožnit početí. Muži jsou od svých žen utlačováni, někdy i týráni a bojí se vzepřít se jim. Všichni mlčí, ale jak už to bývá, pokradmu se v duši bouří.
Největším tajným strůjcem vzbouření je Vazil. Má na svých prstech již šest snubních prstenů - ženy, které mu je navlékly a otěhotněly s ním, si sotva vzpomíná. Po jedné z nich mu zbyla dcera Helga, připoutána k lodi jménem Arkebuza stejně jako on. Vazil už má svá nejlepší léta za sebou, přesto se však setkává ve vesnicích s muži a vypráví jim smyšlené příběhy o volném pohybu po zeměkouli. Ponouká je, aby se postavili svým ženám a nenechali si líbit ponižující zacházení. Sám se vždycky žen zbaví v přístavech, ale než k tomu dojde, stává se z nich vědec. Bere jim krev, studuje je a snaží se přijít na to, proč ženy v těhotenství mohou putovat světem, zatímco muž se nehne z místa. Nutně to potřebuje vědět, aby mohl získat něco, co je pro něj podstatné. Podaří se mu?
Helga je s otcem na lodi od svého narození. Ne, že by se k ní jako otec choval. City jsou mezi nimi chladné a Helga si připadá opuštěná, nechtěná a osamělá. Touží poznat svou matku, ale otec o její matce mlží, co to dá. A proč nutí Helgu, aby skrývala své ženské tvary? Co se stane, když se dívka jednoho dne bude chtít osvobodit z lodě a zatouží otěhotnět?Třetí linku představuje Lars, hlínojed, jehož magie je představená minimálně, i když se na ni možná těšíte více než na to, co prožívá. Nemá totiž jednoduchý život. Jeho žena je privilegovaná, patří mezi vrchní vrstvu, zatímco Lars jí víceméně slouží jako poskok i plemenný býk. Jedná s ním jako s onucí a Larsovi se už zajídá být po jejím boku a prožívat pocit méněcennosti. Nechce se dál nechat šikanovat. Jenže jediným způsobem, jak se zbavit své ženy, je útěk. A jak má utéct, když mu hrouda nohy víže?
Další příběh přichází z mateřského domu. Ač se to nezdá, je úzce, trpce a hořce, spojený s Vazilovým osudem. Když nastane vražda mladé dívky, hledá se viník mezi muži a ženy dokážou být neskutečně kruté...
Styl psaní je surový, chladný a díky některým hrubým až vulgárním popisům bez emocí připomíná syrovost textu Palahniuka a McEwana. Tihle dva dokáží ve svých knihách natolik zapůsobit, že cítíte i tlející odpadky, jež popisují. A Moskátová na tom není jinak. Naopak vnímáte nejen silné emoce, ale i pachy, chuť hlíny či vnímáte tíhu na hrudi stejně jako protagonisté. Chvílemi může být čtenářům s citlivým žaludkem až nevolno. Mezi nejvýraznější pocity patří v bezútěšném světě právě bezmoc, soužení po svobodě a vlastní ceně. Prim hraje osamělost, protože ačkoliv jsou lidé spolu na jednom místě, myšlenkami se dotýkají míst, kam nesmějí vstoupit. Autorka ve svém díle schválně upozadila vřelost a pouta mezi lidmi, čímž neskutečně vyzdvihla atmosféru.
Dění není ani tak akční, jako velmi zajímavé a proto vás žene touha znát víc kupředu. Do děje jste vhození jako do vody, něco z počátku nemusí dávat smysl, protože spisovatelka fakt teprve ozřejmí. Mohu vám však prozradit, že vše má promyšlené a propracované až to děsí. Dotýká se závažných témat i těch obvyklých, jen jim dává jiný rozměr. Hlavní námět tvoří lidé, mezilidské vztahy, rozmnožování ve způsobu využívání druhých, těhotenství, smrt, násilí, mnohdy až týrání, sexuální zneužívání – v tomto případě Moskátová otevírá i tabuizované motivy. Magie je velmi originální, spjatá s půdou a opět dává zcela nový náhled například na pohřbívání. Knihu bych s ohledem na netypickou představu o mateřství, ale i kvůli ztrátě během těhotenství nedoporučila ženám, které jsou po porodu nebo naopak zažili ztrátu. Kniha Kotviště je může velmi intenzivně zasáhnout.
Námětů je opravdu mnoho, ale všechna jsou nějak pootočená nebo představená atypicky, občas se jedná až o zvrácenou ukázku této fantasy. V závěru prvky vrcholí a ač bylo dění po celou dobu akční a surové, mění se až v hororový počin. Ne každému čtení bude dělat dobře, někdo bude překvapen temnější složkou, která připomíná tradiční pověsti. Po dočtení můžete mít pocit, že buď autorka dává možnost domyslet si, jakým způsobem vše do budoucna probíhalo, protože dění načrtla kvalitně a dá se odhadnout, nebo naopak bude pokračování. Obávám se, že pokud jej spisovatelka plánovala, tak prozatím nevyšlo, protože titul byl v zahraničí publikován již v roce 2015 a doposud druhý díl není k dispozici.
Kotviště je opravdu neobyčejná, trýznivá a působivá kniha, na kterou se Vám nepodaří zapomenout, i když si to možná budete přát. Je to silné čtení spíše pro otrlejší a náročnější nátury, které ocení kvalitní zpracování, originální pojetí běžných motivů i myšlenku k zamyšlení. Já mohu rozhodně doporučit, byť ani pro mě nebylo lehké se s některými scénami poprat. Publikace se pro mě však stala nezapomenutelnou, vyvolala spoustu emocí a občas mi z ní bylo opravdu nevolno, což je za mě jasný důkaz hodnotné četby.
Autor: Chensie Ips
