Recenze: Katarze

archiv revue
Příznivcům islandské spisovatelky Yrsy Sigurðardóttir jistě neunikla její novinka Katarze. Tento severský thriller je již třetím pokračováním s vyšetřovatelem Huldarem a dětskou psycholožkou Freyou.

Stejně jako předchozí díly i tento se točí kolem dětí. Tentokrát se oběťmi stali dospívající, kteří navenek působili jako nejhodnější teenageři na světě, ve skutečnosti však šikanovali svoje spolužáky.

Hlavní postavy jsou neměnné. Charismatický vyšetřovatel Huldar, jeho nadřízená Erla a dětská psycholožka Freya. Vztahy mezi nimi jsou více než napjaté. Huldar je sice sympaťák, ale s ženami má potíže. Nejdříve si to pokazil s Freyou a i přesto, že je to k sobě přitahuje, nemůžou se díky špatným okolnostem sblížit. S Erlou je to ještě o něco komplikovanější. Erla se Huldarovi vyhýbá, jak může a také ho distancuje od případu, což se Huldarovi vůbec nelíbí.

Ústředním bodem je šikana a kyberšikana. Témata jsou hodně aktuální a aktuální stále budou. Příběh vás zasáhne i emočně, protože v centru pozornosti jsou děti. Ten, kdo má své vlastní, dokáže pocítit i strach a beznaděj. Ať už oběťmi byli tyrani, pořád jsou to děti, které měly milující rodiče. 

Kromě pracovní roviny sledujeme i rovinu osobní. O našich hrdinech se dozvídáme o trochu více informací, přesto však nejsou stále úplné a čekají na dořešení. 

Autorka svými romány nasadila vysokou laťku a rozhodně pokračuje na stejné vlně. Vraždy jsou dost drsné, ale ne tak jako v DNA a Černé díře. Ale stále nejsou pro slabší povahy.

Není divu, že se Yrse říká královna severské krimi. Je skvělá manipulátorka, to její čtenáři už dávno vědí. Umí si pohrát se slovy i s příběhem. Vraha jsem nepoznala, ale vlastně jsem ani z konečného rozuzlení nebyla moc překvapená. Čekala jsem na nějaké závěrečné překvapení, které však nepřišlo.

Stejně jako v minulých dílech, i tady byl použit překlad z angličtiny a opět s jiným překladatelem. I když je Katarze již třetí částí, klidně můžete začít i s tímto titulem. Navazují na sebe jen volně, a pokud dojde k situaci, která se přihodila v DNA nebo Černé díře, autorka ji vysvětlí. 

Katarze je hodně čtivá a napínavá. Pokud se Metafora rozhodne vydat i poslední dva romány, máme se na co těšit. Knihu ocení nejen příznivci thrillerů, ale i ti, kteří mají tuto islandskou autorku rádi.

Autor: Martina Flasarová

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Katarze
Čeština

Katarze

3.0 1
od 339
IHNED odesíláme

DNA

5.0 2
od 279
IHNED odesíláme

Černá díra

0.0 0
od 152
IHNED odesíláme
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Známé postavičky pejska a kočičky se v podání Pavla Fary vydávají na nová dobrodružství. Autor v rozhovoru mluví o inspiraci, kouzlu nových pohádek i o tom, proč stojí za to si je vyprávět společně.
Někdy si říkám, jak těžká musela být pro ženy a potomky situace, kdy je hlava rodiny nucena na delší čas opustit své rodinné zázemí, a někdy se i měsíce, ale často i roky, dozvídat o svých blízkých pouze z dopisů. Dnes se s nimi, díky rozvoji moderních technologií, mohou spojit alespoň za pomocí telefonů, skypu apod. V minulých stoletích nebyly takové odluky ničím výjimečným, ale uvědomujeme si, že k nim dochází v hojné míře i v dnešní době?
Až úvod povídkového souboru Sudety Ztracený ráj mě hlouběji přiměl přemýšlet o tom, jaké by to bylo, kdyby nedošlo k rozvratům, které přinesla první a druhá světová válka a dění před ní a po ní – v pohraničí by stále pospolu žili obyvatelé, kteří by byli rozmanití jazykem, původem, tradicemi a co je hlavní, bydleli by vedle sebe víceméně v pokoji. Některé části pohraničí mají pro některé z nás a i pro mě neobvyklé kouzlo. Mohou být vyhaslé, pozapomenuté, klidné, protkané tajemstvím, krutostí, ale také neskonalými přírodními úkazy. Zkrátka vábí. A zároveň i po desítkách let od bezpráví, které se tam dělo a které je v těch krajinách promořené až do kořenů, vzbuzují bolest.