Na prvním místě je potřeba vychválit úžasnou obálku. Ta se vážně povedla. Jak zjistíte při čtení, koresponduje s místem děje – pražskou čtvrtí.
Co se týče Johany Fundové, jedná se o její první román. Na literárním poli ale není nováčkem. Její předchozí titul Devadesátky! mapuje fenomény českých devadesátých let. Pokud na ně chcete nostalgicky zavzpomínat a solidně se pobavit, doporučuji po knize sáhnout. Recenze se na našem blogu objevila nedávno.
Vraťme se ale k Hezký, ale narovnej se!. Jelikož autorku uhranula doba devadesátých let a později přidala i milénium, v románu se vrátíme právě do roku 2000. Hlavními postavami jsou tři spolužáci, kteří chodí do 5. třídy – Nela, Aneta a Kryštof. Každý z nich dostává v knize svůj vlastní prostor a kapitoly se střídají podle vyprávění z jejich pohledu. Aneta s Nelou jsou nejlepší kamarádky a vymýšlejí spoustu dětských vylomenin (a někdy jdou dle mého pohledu až za jejich hranici). Kryštof býval až do téhle doby součástí klučičí party, ale změna v rodinném zázemí mu obrátí život naruby.
Ve druhé polovině knihy se s hlavními hrdiny přesuneme o dvacet let později, tedy do roku 2020. Tehdy se koná třídní sraz ze základky. Dorazí na něj i Nela, Aneta a Kryštof. Jejich osudy se znovu propletou navzdory tomu, co se stalo v páté třídě.
Mezi první a druhou částí je znatelný posun v myšlení i v mluvě hlavních postav. Chválím, že autorka jazykově dokázala oddělit mluvu dětí a dospělých. Dokázala skvěle vybarvit svět dětskýma očima. Když je vám jedenáct, řešíte „dětské“ problémy, máte neustále v patách rodiče, kteří vám říkají, co máte dělat a co ne. Někdy se ale i rodičům zkomplikuje život tak, že ho neustojí, a svým potomkům nejsou správnou oporou. I tento sociální aspekt v Hezký, ale narovnej se! pocítíme.
Co mě táhlo k téhle knize je jasné – jsem s hlavními postavami věkově na stejné lodi. Škola v přírodě, Bravíčko, walkman, zvonění na zvonky… a další vzpomínky na období ve školních lavicích a mimo ně. Některé z vedlejších postav nám připomenou, že pro pár spolužáků nemusel být pobyt ve škole příjemný – kvůli tomu, že děti vůči sobě dokážou být nesmlouvavé. A pak je tady ten přelom – třicátníci, jejichž úděly se už tvarují víceméně podle jejich rozhodnutí. Asi už máte taky nějaký ten sraz za sebou, a tak víte, že osudy lidí jsou různé.
Zařazením do daného období Johana Fundová cílí na dnešní třicátníky. Zavzpomínat na své školní roky ale můžete v jakémkoli věku.
Autorka: Radka
