Recenze: Heydrich na Pražském hradě

archiv revue
„Musí nám být jasné, že v německých dějinách byly Čechy a Morava srdcem Říše, srdcem, které bylo v příznivých dobách vždy pevností němectví, citadelou Evropy.“ – citace z knihy, str. 37 –

Útlá, zato dosti vypovídající publikace obsahující Heydrichovy projevy, písemné zprávy, záznamy porad a plánů ve vztahu k Čechům a zemím Protektorátu Čechy a Morava. Kniha Emila Hrušky Heydrich na Pražském hradě, kterou v roce 2022 vydalo nakladatelství Epocha, předkládá překlady těchto dosud u nás nezveřejněných stenografických záznamů. Jak na Čechy Heydrich nahlížel? Jaké byly jeho plány s našim územím a národem? Jak se připravoval na řešení „konečné otázky“? Víme, že na území Protektorátu žilo asi 88 tisíc Židů a se všemi měl své plány. Za Heydricha nastal čas nejkrvavějšího teroru v dosavadních novodobých českých dějinách. Bylo zlikvidováno doposud existující torzo české autonomie, zhoršovaly se jak ekonomické, tak sociální poměry obyvatelstva.

Vše je čtenáři předloženo bez autorských komentářů, tím pádem si může každý z nás udělat vlastní úsudek a názor na Heydrichovo působení z postu Pražského hradu.

Z jednotlivých dokumentů je nám nad slunce jasné, že Heydrich nepatřil mezi dobré řečníky. Určitě neuměl oslovit masy tak, jako jeho idol Adolf Hitler. Heydrich se neuměl držet myšlenky, v projevech často odbíhal od tématu, někdy dokonce načnutou formulaci problému ani nedokončil. Pro jeho posluchače tak muselo být někdy hodně těžké pochopit, co jim chtěl samozvaný vůdce Protektorátu vlastně sdělit. My máme nyní možnost si jeho slova přečíst a nechat na sebe působit s odstupem času. Nebudu lhát, často mi běhal mráz po těle.

Část knížky je věnována i Heydrichově odkazu. I on totiž měl své obdivovatele a jeho kult u nich ještě stoupl po úspěšně spáchaném atentátu. Asi nemusíme zmiňovat, co se stalo po jeho smrti, čeho se Němci v rámci infernální odvety dopustili na českých občanech. Je šílené, že i dnes se najdou lidé, kteří Heydricha uctívají jako modlu. A samozřejmě nejen jeho...

Autor: Denisa Šimíčková

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty

Heydrich na Pražském hradě

0.0 0
od 169
IHNED odesíláme
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.
zanechte komentář (zprávu)

Nejnovější články

Známé postavičky pejska a kočičky se v podání Pavla Fary vydávají na nová dobrodružství. Autor v rozhovoru mluví o inspiraci, kouzlu nových pohádek i o tom, proč stojí za to si je vyprávět společně.
Někdy si říkám, jak těžká musela být pro ženy a potomky situace, kdy je hlava rodiny nucena na delší čas opustit své rodinné zázemí, a někdy se i měsíce, ale často i roky, dozvídat o svých blízkých pouze z dopisů. Dnes se s nimi, díky rozvoji moderních technologií, mohou spojit alespoň za pomocí telefonů, skypu apod. V minulých stoletích nebyly takové odluky ničím výjimečným, ale uvědomujeme si, že k nim dochází v hojné míře i v dnešní době?
Až úvod povídkového souboru Sudety Ztracený ráj mě hlouběji přiměl přemýšlet o tom, jaké by to bylo, kdyby nedošlo k rozvratům, které přinesla první a druhá světová válka a dění před ní a po ní – v pohraničí by stále pospolu žili obyvatelé, kteří by byli rozmanití jazykem, původem, tradicemi a co je hlavní, bydleli by vedle sebe víceméně v pokoji. Některé části pohraničí mají pro některé z nás a i pro mě neobvyklé kouzlo. Mohou být vyhaslé, pozapomenuté, klidné, protkané tajemstvím, krutostí, ale také neskonalými přírodními úkazy. Zkrátka vábí. A zároveň i po desítkách let od bezpráví, které se tam dělo a které je v těch krajinách promořené až do kořenů, vzbuzují bolest.