Pro děti je však jáma svět plný tajemství a dobrodružství. A tak vznikne okamžik, kdy se dětský a dospělý svět míjí, naprosto a fatálně. Děti přestávají rozumět argumentům dospělých, vždyť přece nějaké to odřené koleno nebo natržená bunda neznamená nic strašného. Dospělí zase naopak nechápou, co může být lákavé a zajímavé na naprosto bezútěšné a zbytečné jámě plné kamenů a kořenů.
Jak v této knížce, tak i v realitě jsme my, dospělí, najednou plni zodpovědnosti a hledáme rizika i tam, kde nejsou. Víme přece přesně, co se smí a nesmí, co se má a nemá a co je pro děti nejlepší. A tak občas tento dětský svět ničíme, fyzicky, a častokrát i duševně. A zbytečně.
Ale děti mají jeden vzácný životaschopný dar, dokáží nehořekovat, vzít novou skutečnost za svou a vystavět si v ní další svět. Pakliže místo díry v zemi vznikne náhle kopec. Nejhorší totiž je naprostá bezútěšná rovina, bezpečné prázdno.
Dál prozrazovat nebudu, protože text knížky není nijak dlouhý, přesto krásně symbolický, o svobodě a touze hrát si. Knížka je to především výtvarně zdatná, krásně ilustrovaná. Autorkou textu i ilustrací je švédská autorka Emma AdBageová.
Autor: Milan Šťastný
