Lucinda a Sally jsou nerozlučné kamarádky a jako takové spolu sdílejí i nejedno tajemství. Třeba to o podivné jámě v nehostinných lesích, které obklopují jejich městečko a kam mají od rodičů přísně zapovězeno chodit. Touha po dobrodružství je však mnohdy silnější než zákazy a dokonce než strach – Sally v lese několikrát spatřila jakéhosi záhadného muže. Ani o něm se dívky nikomu nezmiňují, i on je tajemstvím, které si nechávají pro sebe. Pak ale jednoho dne Sally i se svou matkou beze stopy zmizí...
Od té doby uplynulo dlouhých dvacet pět let. Jonah se se ztrátou milované ženy a dcery nedokázal vyrovnat, opustil svůj dům a nyní žije v rozpadlé chajdě hluboko v lese. K lidem se vydává jen v nejnutnějších případech. Mají jej za podivína a navíc se mezi nimi hned po oné tragické události začaly šířit klepy a podezření, zda nemá nakonec Sally a Rebeccu na svědomí právě Jonah. To už je na nešťastného stárnoucího muže příliš a tak chce žít sám jen se svým žalem. Takovýto život či spíše přežívání má však na jeho psychiku devastující účinky...
Zhruba takto je rozehrán příběh, který jeho autor doslova „napěchoval“ napětím, emocemi a mysteriózní atmosférou strachu z neviditelného nebezpečí. Eric Rickstad už ve svých předchozích knihách prokázal nesporný „psychothrillerový“ talent a ani v té zatím poslední s názvem Co po ní zbylo tomu není jinak. Nacházíme se v zapadlém městečku uprostřed divokých lesů, kde na neopatrného návštěvníka číhá plno hrozeb, ať už v podobě štol po vytěžených dolech či náhlých změn počasí, kdy se během letní bouře nebo v zimě za sněhové vánice dá snadno zabloudit. A navíc ta dodnes nevyřešená záhada! Dlouho a pečlivě se tenkrát po nich pátralo, policejní vyšetřování rovněž probíhalo důkladně, ovšem nikdy se nezjistilo, kam se Sally a Rebecca mohly podít. Asi nejvíc to oplakala Lucinda, pro niž se ztráta oblíbené kamarádky stala bolestným traumatem. A také radikální výzvou – copak se lze smířit s tím, že milovaní lidé navždy zmizí a neexistuje žádná šance zjistit, co se s nimi stalo? Lucinda je dnes zástupkyní šerifa, dá se tedy říct, že má jisté postavení a pravomoci, toto vědomí však jen znásobuje její smutek a pocit bezmoci – vždyť co se dá nyní, po tolika letech, vůbec vypátrat?
Kdybych měl knihu Co po ní zbylo krátce zhodnotit, pak bych ji označil (v porovnání se současnou „psychothrillerovou nabídkou“) za solidní průměr až mírný nadprůměr. V tom, abych jí mohl dát lepší „známku“, mi brání dvě věci: Za prvé je to značně vyumělkovaná záležitost se zmizením další dívky (navíc přesně na den pětadvacet let od Sallyina případu) a za druhé zbytečné a navíc dosti rušivé „natahování“ knihy v prostřední pasáži, kde by zkrácení dlouhých psychologizujících sekvencí bylo ku prospěchu jak ucelenosti, tak logičnosti děje.
Jinak však Eric Rickstad od začátku do konce dokazuje svoji vypravěčskou suverénnost a rovněž tak skvělý cit pro gradaci napětí. Navíc nikdy nesklouzává k „psaní na efekt“, vše je u něj přirozené a v kladném slova smyslu normální a pro čtenáře tudíž srozumitelné a „uvěřitelné“.
Nemohu nezmínit fakt, že jsem za celou četbu neobjevil ani jednu tiskovou chybu! Když k tomu připočteme výborný překlad, je zřejmé, že nakladatelství Host si zaslouží velký dík a upřímný obdiv.
Autor: Jan Hofírek
