Kniha přináší příběhy plzeňského divadla, v nichž se autor pokouší propojit historii plzeňského divadelního dění s mnohdy velmi pohnutými osudy města na soutoku čtyř řek a jeho obyvatel. Mojmír Weimann, ředitel plzeňského Divadla J. K. Tyla v první polovině 90. let, zanechává cenné svědectví, které zahajuje v první polovině 19. století a knihu uzavírá rokem 1989 těsně před společenskými změnami. Přehledně a s odborným zaujetím, zároveň však velice čtivou formou, která jistě osloví nejen věrné příznivce divadelního umění.