Šestnáctiletá Natálie je od narození, kdy prodělala dětskou mozkovou obrnu, upoutaná na invalidní vozík. Je nadprůměrně inteligentní, bohužel její fyzická stránka a špatná výslovnost v lidech budí dojem, že je mentálně postižená. Díky nepřetržité asistenci ale úspěšně projde základní školou. Pere se s životem statečně, dokázala si v sobě vypěstovat osobitý smysl pro humor, díky kterému zvládá situace pro "normálního" člověka nepředstavitelné. Příběh se rozvíjí ve chvíli, kdy se její matka rozhodne s dětmi přestěhovat. Potřebuje nejen utéct z míst, které jí neustále připomínají bývalého muže, ale chce Natálii umožnit další vzdělání. Musí však řešit mnohé problémy, které tím vzniknou - jedním z nich je například nutnost sehnat novou asistentku... Kniha je zajímavou a pravdivou sondou o tom, jak vypadá soužití s člověkem, který je odkázán na absolutní pomoc druhých, i o tom, jak si často obyčejný člověk život na vozíku mylně představuje... Kniha je fikce, přestože vznikla za maximální otevřené spolupráce dívky, která v této situaci je, funguje a raduje se ze života stejně jako my ostatní.