Jak se během let změnil váš přístup k psaní? Pracujete dnes jinak než na začátku své spisovatelské dráhy?
Nadšení je stejné. Na vyprávění každého nového příběhu se těším jak malej kluk. Zodpovědnost je větší. Mám strach, abych se neopakoval, abych nebyl sám se sebou neadekvátně spokojený, a abych dokázal čtenáře nadchnout, přestože už znají svět mé fantazie a není vůbec snadné je nadchnout opakovaně.
Co vás na tvorbě knih baví nejvíc?
Nejradši si vymýšlím. Než začnu příběh psát, vycucávám si ho z prstu. To je ohromně vzrušující. Nejvíc miluju okamžiky, kdy sám netuším, jak se nějaká postava v určité situaci zachová. Jsem zvědavej a nedočkavej. A taky se moc rád směju vtipům, které jsem vymyslel. Zní to možná úplně pitomě, ale je strašně příjemné rozesmát sám sebe vlastním nápadem.
Kdy poznáte, že je rukopis hotový a že už ho dál nemusíte vylepšovat?
Když se moje žena nad textem směje nebo pláče dojetím, vím, že mám hotovo. Dokud ji textem nevzruším a neuspokojím, musím se ještě snažit.
Text: Markéta Bolfová
Foto: Lenka Hatašová
Foto: Lenka Hatašová
