Argentinský spisovatel Julio Cortázar jednou řekl, že zatímco román může nad čtenářem zvítězit na body, povídka mu musí uštědřit K. O. Je to trochu násilné přirovnání, ale zároveň přesné — dobrá povídka míří přímo na bradu nebo na solar. Je to úder vedený jedním tahem. Když ho dostanete, jdete do kolen a musí vás počítat. O to překvapivější je, že čtenáři se raději drží v klinči s romány a někteří povídky úplně míjejí. Antologie toho nejlepšího, co v ringu porevoluční české povídky vzniklo, tu je pro ty nedotčené i pro ty mnohokrát knokautované. Editor Jan Němec pročetl na dvě stě sbírek, aby do jednoho svazku vybral ty nejosobitější povídky. Nechybějí obvyklí podezřelí jako Jan Balabán, Sylva Fischerová či Emil Hakl, ale mezi pětadvacítkou vyvolených jsou i jména jako Vladimíra Valová nebo Marek Epstein. Všichni dohromady vytvářejí ostrý obraz porevolučního Česka a zároveň svěží náčrt novější české literatury.