Dosud vcelku bezvýznamný ostrov Minger ve Středozemním moři zasáhne v roce 1901 morová rána. Na boj s epidemií je z Istanbulu vyslán lékařský výbor, jehož členy jsou i dcera a zeť sesazeného sultána Murata V. Vrchní hygienik je za záhadných okolností zavražděn a ostrov vře nejen střetem mezi zastánci racionálních vědeckých metod a fatalistickým odporem k protiepidemickým nařízením, ale i etnickým napětím mezi Řeky a Turky, mezi křesťany a muslimy. Když pak Francouzi a Angličané uvalí na ostrov blokádu, aby se nákaza nešířila do Evropy, ospalá osmanská provincie, dokonale odříznutá od okolního světa, jako by se náhle probudila z letargie a stává se dějištěm nekonečného kolotoče zvratů: pučů a protipučů, boje modernistů s náboženskými fanatiky, rychlého střídání státních forem i překotného a absurdního budování nového mingerského národa. Jako ve vypouklém zrcadle prezentuje Pamuk ve svém rozsáhlém, dramatickém historickém románu s velmi aktuálním přesahem nejen osmanskou společnost na přelomu století, ale i grotesknost vytváření oslavných národních historií a mýtů.