Avatamsaka sútra patří mezi nejvýznamnější texty mahájánového buddhismu. Její filosofické pasáže podávají vizi dokonale harmonického celku vesmíru, jehož každá část je organicky spojena s ostatními. Princip všech věcí odrážejících či „obsahujících“ jedna druhou je zde symbolizován imaginární Indrovou sítí mnohafasetových drahokamů na každém uzlu sítě, které odrážejí jeden druhý spolu s odrazy každého drahokamu obsahujícími odrazy všech drahokamů donekonečna.
Tuto sútru studovala zvláště čínská filosofická škola Chua-jen (kor. Hwaom, jap. Kegon). Její učení později sloužilo v Číně, Koreji a Japonsku jako teoretický základ čchanu/zenu a jeho prostřednictvím ovlivnilo i celou kulturu Dálného východu.
Korejský mnich Uisang (625-702) v mládí studoval nauku školy Chua-jen u jejího druhého patriarchy Č´-jena. Po návratu domů založil několik klášterů, přednášel o Avatamsaka sútře, vychovával mnichy a inicioval tak tradici korejské školy Hwaom.
Mapa říše skutečnosti představuje Uisangův stručný výklad esence nauky sútry. Z 210 čínských znaků vytvořil „báseň nejzazší moudrosti“, jejíchž třicet veršů o sedmi znacích uspořádal do útvaru připomínajícího otisk tradičního čínského razítka.