Jako by se v tomto kaleidoskopu odrážela odvrácená tvář dějin, mytické bezčasí nedějin. Řada bezvýznamných, často až bizarních postaviček a příběhů, jež na první pohled nic nespojuje ani s dějinami, ani mezi sebou navzájem, ožívá dotekem se slzami kejklířů brázdících silnice časů. Objevují se hned tu, hned zase tam. Marně a snad i zbytečně se ptáme a hledáme, kdo jsou a odkud přicházejí. Důležité je, že jejich slzy probouzejí k životu příběh. Jeho vyprávění je pokusem o záchranu světa, v němž se až k nerozpoznání prolíná posvátnost a všednost, dobro a zlo, pohádka a skutečnost.