Fanoušci české fantastiky už netrpělivě vyhlíželi váš nejnovější román Bezčasí. A dočkali se! Kam děj zavede čtenáře tentokrát?
Do Bezčasí, kam jinam? A také do dvou časových rovin. Ale nemusí se bát, že by se v nich ztratili, na rozdíl od hlavních hrdinů.
Z čeho čerpáte inspiraci pro své dystopické nebo postapokalyptické vize?
Jako každý spisovatel, od ToyBox. Nebo taky ne. Která z vašich knižních postav je vám osobně nejbližší a proč právě ona? Ta, kterou zrovna píšu. A myslím, že nejsem sama, kdo to tak má. Když autor píše, s postavami usíná i vstává, myslí na ně při vaření i vynášení košů. Vynášení vlastně ne, o to se stará můj muž. Ale jinak to tak je. Pokaždé ta, která je aktuálně v tvůrčím procesu, bez ohledu na to, jestli je to spíš sympaťák, nebo sviňák.
Kdybyste mohla na jeden den vstoupit do jakéhokoliv světa ze svých románů a povídek, který by to byl a co byste v něm chtěla zažít?
Samozřejmě bych chtěla do světa Krve pro rusalku. Zaplatila bych si tam tři víly. Jedna by za mě odpovídala na tenhle rozhovor, druhá vařila a třetí by vynesla koš. S mužem bychom si pak konečně udělali volno.
Bezčasí není venku dlouho, ale už teď je jasné, že oslovilo obrovské množství nových čtenářů. Čím to podle vás je?
Možná je ta kniha dobrá. Nebo trochu jiná, i tím, že má mladší hrdiny, než u mě bývá zvykem. Každopádně z toho mám radost. Každý autor je vděčný za nové čtenáře, zvlášť když si spolu sednou. Zatím mám pocit, že se to povedlo.
Bezčasí je vaše třináctá kniha. Je to šťastné číslo?
Je to číslo, které mě samotnou překvapuje. Vyprávění příběhů je obrovské dobrodružství, takže to znamená i třináct dobrodružství, které jsem mohla spolu se čtenáři prožít. A protože jsem měla dobrodružství vždycky ráda, nehodlám přestat. Jako Indiana Jones. I když budu stará a šedivá, zase se do nějakého ponořím.
Ha, Indiana Jones, je o vás známo, že jste fanynka.
Kdyby mi zaklepal na dveře, poslala bych muže s košem. A pak ještě šestkrát, protože co si budeme, ten archeolog, který během každého filmu zničí přinejmenším jednu světovou památku, je úžasný. Zrovna nedávno jsem dohrála novou jonesovskou hru, takže mi v hlavě pořád zní tatadadá, tadadá. A teď v ní zní určitě i vám, není zač. Ve skoro každém mém hrdinovi je kousek z Indiany Jonese. Neumím to jinak.
Máte nějaký rituál nebo zvyk, bez kterého nemůžete psát?
Počítač. Na začátku pokaždé zapnu počítač. Zní to možná divně, ale bez toho rituálu to celé nějak nefunguje. Bezčasí je venku. Dáváte si nyní tvůrčí oddech, nebo už máte v hlavě další příběh? Těch příběhů jsou tisíce. Myslím, že když je člověk vypravěč, může si tvůrčí oddech naplánovat, ale stejně nedokáže přestat vyprávět. A vlastně ani nechce. Protože – pamatujete? – je to obrovské dobrodružství. Co děláte, když se zrovna nenoříte do svých fantasy světů? Posílám muže vynést koš. Pořád věřím, že Indiana Jones jednou dorazí i do Brna.
Text: Markéta Bolfová
Foto: archiv autorky
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
