Čtvrtý román Guadalupe Nettel Jedináček staví do popředí téma mateřství a funkce rodiny v současném světě. Spíš než vylučující otázku, zda mít, nebo nemít děti však autorka zkoumá pojetí péče, včetně toho, jestli jsme coby biologičtí rodiče k péči předurčeni a máme-li vůbec kapacitu vystačit si sami. Příběh románu se odvíjí od dávné dohody mezi vypravěčkou Laurou a její dlouholetou přítelkyní Alinou, které se zařekly, že odolají společenskému tlaku a dobrovolně se vzdají role matky. Později, zatímco si Laura nechává podvázat vejcovody, se Alina a její partner po problémech s početím rozhodují pro umělé oplodnění. Na pozadí následných životních rozhodnutí jednotlivých postav i nečekaných zvratů vyvstává důležitost komunity, přátelství a lásky, která „přichází v těch nejnečekanějších podobách“.