Tato kniha se soustředí na problematiku, která je pro spravedlivé a účelné řešení sporů vyplývajících z odpovědnosti za poskytovanou zdravotní péči stěžejní, tedy především na náležité zjištění skutkového stavu, které umožňuje soudu následně právně posoudit, zda je uplatňovaný nárok na odškodnění či jiné zadostiučinění důvodný, či nikoli.

Kniha zkoumá, které skutkové předpoklady musejí být prokázány nebo jinak zjištěny, kdo ve vztahu k nim nese důkazní břemeno, jak přesvědčivý důkaz musí být podán a jaké techniky pro ulehčení tohoto důkazního břemene bývají využity či by mohly být využity. Opírá se přitom nejen o platné české právo a rozhodnutí českých soudů v konkrétních případech, ale též o uvažovanou rekodifikaci občanského zákoníku, jakož i o srovnání se zahraničními právními úpravami i praxí.

Pokud se má zdravotnictví úspěšně rozvíjet a práva pacientů přitom mají být chráněna, je nutno, aby právní řád i soudní praxe efektivně podporovaly prosazení důvodných nároků vzešlých z titulu odpovědnosti zdravotnického zařízení či pracovníka, zároveň však aby stejně efektivně též odmítaly nároky neopodstatněné.