Dědička ohně začíná a Celeana je v cizí zemi, opilá a považují ji za tulačku. Je oslovena faeským bojovníkem Rowanem a cestuje spolu s ním do království, kde se mají setkat s jeho tetou Maeve. Rowan a Celeana jsou od prvního okamžiku v sobě, protože Rowan ji považuje za rozmazleného královského spratka a ona zase jeho vnímá jako příliš kritického tyrana. Společný výcvik zvedá nejen jejich bojovou úroveň, ale zároveň testuje hranice a ovládání obou. Fyzické i psychické.Tma prostupuje okolními lesy, které obklopují místo, kde oba trénují. V té tmě se líbí mnoha příšerám a některé z nich se možná rozhodnou vypravit se i na dva osamělé bojovníky. Nic je nemůže připravit na to, co přijde. Nikdo z nich si neumí ani představit, co všechno je může potkat.
Dědička ohně je o tom, jak těžké někdy je přijmout sám sebe, svou minulost, svůj odkaz i své 
dědictví.
A neméně těžké je, rozhodnout se, jak s tím naložit a jakým způsobem dál žít. Vztah mezi Rowanem a Celeanou se stále vyvíjí. Nedá se to popsat několika slovy, ale jen pocity. Oba dobře vědí, jaké to je být někým ovládán a proto neradi pouštějí někoho blíž. Koho pustí blíž, ten může i ublížit…
„Sbíráš jizvy, protože tím chceš dokázat, že platíšplnou cenu za všechny svoje hříchy, které jsi spáchal. A vím to proto, že já dělám totéž, stejnou prokletou věc, a dělám ji už dvě stě let. A teď mi řekni, myslíš si, že se dostaneš na nějaké požehnané místo, že existuje nějaké nebe nebo čekáš, že shoříš v pekle? Doufáš v peklo, protože se jim neumíš postavit tváří v tvář? Je lepší trpět, než být prokletá navěky….“
dědictví. A neméně těžké je, rozhodnout se, jak s tím naložit a jakým způsobem dál žít. Vztah mezi Rowanem a Celeanou se stále vyvíjí. Nedá se to popsat několika slovy, ale jen pocity. Oba dobře vědí, jaké to je být někým ovládán a proto neradi pouštějí někoho blíž. Koho pustí blíž, ten může i ublížit…
„Sbíráš jizvy, protože tím chceš dokázat, že platíšplnou cenu za všechny svoje hříchy, které jsi spáchal. A vím to proto, že já dělám totéž, stejnou prokletou věc, a dělám ji už dvě stě let. A teď mi řekni, myslíš si, že se dostaneš na nějaké požehnané místo, že existuje nějaké nebe nebo čekáš, že shoříš v pekle? Doufáš v peklo, protože se jim neumíš postavit tváří v tvář? Je lepší trpět, než být prokletá navěky….“
