Autobiografické zápisky velitele vyhlazovacího koncentračního tábora v Osvětimi Rudolfa Höße jsou psychologickým dokumentem exemplárního historického významu. Odkrývají pozadí rozvratu morálních a duchovních hodnot, kterému v Hitlerově a Himmlerově Německu podléhal bezpočet ctižádostivých lidí oddaně vyznávajících režim. Tyto paměti psané po válce v polském vězení jsou poučné i z obecnějšího hlediska, neboť vypovídají mnohé o ustrojení fanatického služebníka kteréhokoli totalitního režimu; na významu kromě toho nabývají právě v době, kdy se v Evropě šíří popírání holocaustu a bují extremistické organizace.