Miluju knihy Petry Soukupové a tahle konkrétně patří mezi mé top tři. Zdánlivě obyčejné životy, ale přitom tak známé. Na první pohled se zdá, že kloužeme po povrchu, ale přitom mají její knížky hloubku. Myslím, že se v jejich příbězích najde každý. Určitě tuto knihu doporučuji k přečtení. Zanechává ve mně vždycky hořkou pachuť.

Mně se tahle knížka hodně líbila. Většinu času při čtení jsem se cítila, jako by autorka byla s náma doma - ty ženské myšlenky a pocity byly jako z mé hlavy. To, jak to mají muži, je asi u každého jinak - tady mi hlavní hrdina přišel občas trošku mimo a zabedněný. Hlavní hrdinka zas v některých věcech trochu jednodušší. Je to takový typický příběh dlouholetého vztahu, nikdo neví jak dopadneme a tady byla škoda konce, klidně bych si přečetla jak to bylo dál - jak se rozhodne?

Věci, na které nastal čas je román z poviedok. Kniha je sondou do vzťahu a spoločného života dvoch ľudí, ktorí sa vzájomne odcudzili. Je o tom, aký malo toto odcudzenie dopad na jednotlivých aktérov - Richarda , Alicu a ich dve deti.
Prvá časť sa odohráva vrámci niekoľkých rokov a medzi kapitolami je často niekoľkoročný skok.
Druhá časť sa odohráva v kratšom časovom horizonte a je tak oveľa dynamickejšia a zaujímavajšia.
Táto kniha je v podstate o ničom a zároveň o niečom. Vyvolala u mňa veľmi zmiešané pocity a minimálne ma donútila zamyslieť sa nad tým, koľko ľudí je v stereotypnom vzťahu len zo zotrvačnosti, koľko z nich je nešťastných, koľko rodín a vzťahov vyzerá presne tak ako v tomto románe

Kniha se četla úplně sama, bylo mi líto, když jsem se blížila ke konci. :) Příběh popisuje život jedné české rodiny. Vše začíná, když se Alice a Richard seznámí. Poté můžeme sledovat několik let společného života i s jejich dvěma dětmi. Řeší problémy jako kterákoli běžná rodina. Knížku jsem nemohla odložit a přečetla jsem ji téměř na "jeden nádech". Velmi ráda se k ní ještě jednou vrátím - a to se mi stává málokdy.

Jednoduchost, strohost přímočarost. Autorka se opět s ničím nemazala a šla přímo k jádru věci. Podávala nám střídavě pohledy všech čtyř hlavních protagonistů nikomu z nich nenadržovala, prostě to zase napsala tak, jak to je. Bez zbytečných emocí a okecávaček popsala vztah dvou dospělých lidí, kteří asi spolu nikdy neměli být. Nicméně byli a do svého nijak stabilního vztahu přivedli ještě dvě děti. A právě pohled těch dětí na určité rodinné situace bylo to, co mě nejvíc bolelo. Když spolu neumí vycházet a komunikovat dospělí, jak to pak mohou naučit své děti? Opravdu velice záhy si čtenář uvědomí, že tady bylo skoro všechno špatně a já mohu jenom poděkovat autorce za to, že se jí opět povedl napsat skvělý příběh o obyčejném životě, který mě ovšem neobyčejně zasáhl.