Tato kniha chce zaplnit jednu z mezer v poznání díla Piera Paola Pasoliniho a přináší výbor textů, které předcházejí nebo doprovázejí, komentují a zrcadlí Pasoliniho tři biblické filmy. Pasolini se v Itálii stal ikonickou postavou uctívanou levicí i některými katolíky. Jeho umělecký odkaz komentují přední intelektuálové, odkazy na něj se ale objevují i v popkultuře. U nás je jeho dílo známo jen částečně, stále s nádechem skandálnosti a okrajovosti.
Za film Tvaroh (1963) byl Pasolini odsouzen jakožto rouhač; za Evangelium svatého Matouše (1964) obdržel katolickou cenu; scénář k filmu Svatý Pavel už nerealizoval. Pasolini chápal své scénáře jako plnohodnotná literární díla a samotné natáčení pak komentoval v řadě básní, takže literárnost a filmovost se neustále potkávají.
Předkládaný výbor obsahuje „scénářovou prózu“, „komentářové básně“ a korespondenci s kněžími z progresivního katolického okruhu Cittadella Cristiana v Assisi, odkud vzešel impulz ke vzniku Evangelia svatého Matouše.
Úvodní studie Martina C. Putny s názvem „Pasolini evangelista“ texty zasazuje do kontextu Pasoliniho díla s přihlédnutím ke společenské situace v Itálii šedesátých a sedmdesátých let i do dějin „neortodoxního“ křesťanského myšlení a tvoření. V dobovém kontextu se Pasolini jevil jako výjimečný, avšak marginální umělec. Z dnešního úhlu ho však už nelze přehlédnout. Jistěže, stále je vyslyšený jen početně nepatrnými menšinami posluchačů radikální teologie a filosofie; ale takové přece byly i ony komunity posluchačů Ježíšových a Pavlových. Pasolini je křesťan a současně marxista, který nevěří v Boha v církevním smyslu. Je vzorovým příkladem toho, čemu religionistika 21. století říká „multiple belonging“, tedy současné přináležení ke dvěma či více duchovním identitám. Konečně, právě Evangelium svatého Matouše je důkazem, že co je obtížné na rovině intelektuální a diskursivní – může být překvapivě snadné na rovině umělecké a intuitivní.