Mimořádný význam Tábora jako strategicky položené městské pevnosti se za třicetileté války projevil v tvrdých bojích o jeho ovládnutí. Během českého stavovského povstání bylo město důležitou základnou rebelů a v letech 1620–1621 čelilo vleklému obléhání katolickými oddíly pod velením španělského válečníka dona Baltasara de Marradas y Vique. Kapitulaci Táborských z listopadu 1621 předcházel jejich obdivuhodně houževnatý odpor, který vzbudil pozornost i ve vzdálených oblastech Evropy.
„Velká politika“ se s táborskými dějinami protnula rovněž v samém závěru třicetileté války. V srpnu 1648 na město zaútočil generál Arvid Wittenberg, jehož výpad do jižních Čech byl součástí švédských operací cílících na ovládnutí Prahy. Švédové Tábor obsadili a drželi jej až do přelomu září a října 1649. Jejich více než roční pobyt v dobytém městě přinesl místním obyvatelům nepřebernou řadu útrap s dalekosáhlými společenskými a ekonomickými důsledky.
Kniha, založená na systematickém vytěžení dochovaných pramenů, přináší nový, ucelený pohled na táborské události z let 1620–1621 a 1648–1649. V širším kontextu dramatického dění za třicetileté války ukazuje nepřehlédnutelnou roli města nad Jordánem v zápasech první poloviny 17. století.