Moje požadavky na muže jsou jednoduché. Musí milovat knihy. NESMÍ milovat hokej.

A proto se ani nepodívám na svého souseda, rezervovaného a tajemného Felixe Jamisona, bez ohledu na to, kolik knih ho vidím tahat do svého bytu. Dokud nezahodí brusle, nemá u mě šanci.

Ale pak se ukáže na koncertě symfonického orchestru, kde hraju, a já zaslechnu, jak na chodbu pronikají sladké tóny Dvořáka.

A už jsem se zmínila o tom, jak neuvěřitelně mu to sluší v dresu?

Ale i tak, k hokeji mám od dětství komplikovaný vztah. Můj starší brácha ho hrával a řekněme jen, že se koupal v záři tolika reflektorů, že to způsobilo blackout na celém pobřeží. Tak dlouho jsem musela být součástí toho světa, že teď, když si můžu vybrat, je to ta poslední věc, kterou bych chtěla.

Ale něco mi říká, že kvůli Felixovi možná změním názor…