Velkým tématem moderní doby se po roce 1800 stal sám umělec, jeho postavení ve společnosti i budování jeho uměleckého sebevědomí tváří v tvář anonymnímu publiku. Svou roli sehrála nově zavedená veřejná prezentace děl na uměleckých výstavách či téma institucionalizace a reflexe uměleckého provozu. Více či méně stylizované a inscenované obrazy, jejichž prostřednictvím umělci zachycovali prosazování vlastní profese ve společnosti, zahrnují zobrazení sebevědomého tvůrce, romantickou introspekci sebe sama i oslavování a kritiku ikon uměleckého i národního společenství. Kritické analýzy různých fází a souvislostí tohoto vývoje jsou opakovaně součástí uměleckohistorického bádání, stejně tak jako jsou v hledáčku i příbuzných oborů. Kniha s texty od předních odborníků na dané období si klade za cíl uchopit toto téma z různých současných pohledů a ukázat ho v přesazích propojujících české umění s evropským kontextem.