Žijeme v době plné neklidu, v době plné agrese. Hledáme pokoj. Můžeme ho najít v srdcích mužů a žen, kteří stojí na prahu věčnosti, protože jsou moudří a pokorní. Nemusíme daleko cestovat. Stačí navštívit nemocného člověka a vnímat život jeho očima. I do našich srdcí bude pronikat Boží láska, která se nachází uprostřed zápasu v přípravě na smrt. Měli jsme v péči sedmnáctiletého chlapce. Říkal: „Víte, co je nejdůležitější? Abychom se měli rádi a dokázali si odpouštět. Já blbec na to přišel až teď, před smrtí. To by bylo dobře, kdybych se to dozvěděl dřív.“ Kniha je svědectvím pozůstalých lidí, kteří pečovali o své blízké doma. Jejich rozhodnutí vyžadovalo konkrétní čin v podobě času, který jim věnovali. V bolesti a strachu dokázali otevřít srdce. V tomto prostoru byli obdarováni odpuštěním, smířením a poznáním, že vzájemná láska nás dokáže skutečně osvobodit.